Nesnesitelná
bolest za krkem
z nepohodlné postele
ve východním předměstí
Brém.
Večer co večer
už dva týdny
v tomhle Vorstadtu
a Tebe
jsem potkala jen dvakrát.
Potřetí nepočítám,
protože to bylo jen
z mé vůle.
Přání na Tebe narazit
běhalo mi v myšlenkách
sem a tam
a v další vteřině
šel jsi proti mně
v ulici kousek od nádraží.
Jsem tu
bytem pár ulic od té Tvé
Zmenšila se
vzdálenost mezi námi?
Ne.
Pořád ležím pár bloků
od Tebe
na nepohodlné posteli.
Hranice přátelství a lásky
si definuje každý sám.
s námi to bylo vždycky
tak nějak bez hranic...
Nesnesitelný
tlak kdesi na prsou
snad je to konečná
větší tlak
už přece nezvládneš
ne?
Časem
naučím se
chodit sama ulicemi
a nic nečekat.
Bez přání
potkat Tě..
Časem..
to zní docela
n e s n e s i t e l n ě.
Žádné komentáře:
Okomentovat