Změny

Obvykle neměním adresy.
Obvykle neměním ani své lásky.
A také obvykle neměním bydliště.

Tak proč neudělat všechny tři věci najednou. Minulý blog byl o J., téměř kompletně. Tedy, byl o mně, ale on byl mou nedílnou součástí několik let.

Teď je tu nová J., která není až tak úplně nová. Pořád poslouchám sóley a nosím divný drdol. Ale to nejzásadnější v mém životě se změnilo, J. je minulost a konečně jsem zvedla kotvy z mého homeuntownu.

Název jsem ani nevymyslela já, daly mi ho dvě sympatické Berlíňanky, když jsme se měli navzájem vystihnout pár slovy. S diagonal jsem zpočátku nesouhlasila, ale po úvahách v autobuse cestou domů jsem se v tom opravdu našla. Možná to chápu úplně jinak než ony, ale o to vlastně šlo.





Za týden mi začíná univerzita a já bych se měla učit na vstupní testy, hahaha. Říkám si to každý den při pravidelných sezeních v kavárnách a při balení cigaret z mého prvního tabáku.

Jsem tak ráda, že tíha jménem J. je pryč, můžu s ním komunikovat jako s kamarádem a už se mi z toho netřese celé tělo. Nechápu, jak to G. s Berlínem dokázali(y?). Jestli jsem v minulém článku psala, že nejsem zamilovaná do G., tak jsem ještě nestihla vstřebat všechny dojmy. Napsal mi i think i love you a já nevím, co odpovědět, protože to, co cítím, rozhodně není jen prázdné nic ani povznesený pocit nad vzpomínkami.

nastoupila jsem do autobusu a ukazovala jízdenku
řidiči s nepřítomným výrazem... "omlouvám se,
mě jen úplně omámily ty korále," řekl

A je podzim, můj nejmilovanější. Mlha, vítr, kabáty, skořice, šedé ulice, listí, klubová sezóna, více divadel a koncertů..

Nemůžu si zvyknout na to, jak jsem jiná. Snažím se to skloubit s životem, do kterého jsem se vrátila. Dvě reality, dva světy. Možná je jeden z nich méně reálný, než se zdá. Ale který?